Mám za sebou pár besed a školení. Moje práce mě opravdu hodně naplňuje a jsem ráda, že jsem dostala šanci ji dělat. Chtěla bych více veřejně vystupovat, abych ukázala, že lidé s psychickými problémy dokáží to, co ostatní. Také bych chtěla povědomí o psychických nemocech dostávat mezi ostatní lidi. Často si o nás ostatní myslí, že jsme divní nebo dokonce nebezpeční.

Dále bych k sobě chtěla říct, že má dvě dospělé děti (dceru a syna). Baví mě sport, četba, háčkování, historie a má práce. Je pro mě hodně důležitá podpora mých blízkých, kteří mi i hodně pomáhají. Tímto bych tedy chtěla poděkovat mým dětem, příteli a přítelkyni mého syna.

Zároveň se stala peer lektorem seminářů pro lidi s duševním onemocněním a jejich pečovatelů, profesionály v péči o lidi s duševním onemocněním a veřejnost. Zasedá v Krajské koordinační radě pro reformu péče o duševní zdraví v Královéhradeckém kraji.  V roce 2018 spolu s dalšími uživateli psychiatrické péče, začala budovat hnutí uživatelů psychiatrické péče v Královéhradeckém kraji pod pracovním názvem „Hlas“,  z něhož v roce 2021 vznikl oficiálně zapsaný spolek JAKALUS. Spolek se mimo jiné věnuje destigmatizačním aktivitám, advokacii, svépomocným činnostem a je zapojen do reformy péče o duševní zdraví.  Ve volném čase se věnuje turistice, knihám a dalšímu vzdělávání. Všude je doprovázena svým terapeutickým psem Honzou.

Celý svůj dosavadní život žiji v Praze nebo v Sadské, kde máme část rodinného domu a velkou zahradu. Nějakou dobu jsem pracovala jako vědkyně, ale přišlo vážné duševní onemocnění a moje cesta zotavení se nedala s časově náročnou prací vědkyně skloubit. Po poslední atace vážného duševního onemocnění v roce 2003, jsem byla 7 let doma a dávala dohromady celou moji rodinu, která prošla mým onemocněním spolu se mnou a která měla také hluboké šrámy na duši.

Naštěstí se mi ale po 7 letech naskytla možnost pracovat na podatelně Psychiatrického centra Praha. Po přerodu Psychiatrického centra Praha v Národní ústav duševního zdraví jsem spolu s mou kolegyní přešla z podatelny do Výzkumného programu Sociální psychiatrie. Zde jsem byla zapojena do všech aktivit tohoto výzkumného programu jako člověk se zkušeností s duševním onemocněním, a to až do roku 2019.

Postupem času, po rozjezdu reformy psychiatrické péče, jsem se zapojila i do ní. V reformě jsem se snažila hájit zájmy lidí s duševním onemocněním. Jsem zakládají členkou a předsedkyní spolku DIALOGOS, z. s., jehož hlavní cíle jsou: dosáhnout zapojení lidí se zkušeností s duševním onemocněním do rozhodování o systému péče o duševní zdraví na všech úrovních a zvýšit začlenění lidí s duševním onemocněním do společnosti.

Jsem přesvědčena, že moje cesta životem s duševním onemocněním není ojedinělá. Věřím ve schopnosti lidí se zkušeností s duševním onemocněním a vím, že jediné, co potřebujeme, je dostat životní šanci k zotavení, a my ji využijeme. Šancí může být zaměstnání, bydlení, vztahy atd. 

Jsem vdaná, mám dvě dospělé dcery a jednu vnučku.

Co je ale v určité době velmi pokrokové, je po letech z různých důvodů hodno změny. To neplatí jen pro společenské uspořádání ve všech souvislostech, ale i pro léčbu pacientů s psychickými problémy ve velkých nemocničních institucích. Změna, tedy reforma je zde. Mluvilo se o ní v odborných kruzích po roce 1989 několikrát, ale k reálné změně z různých důvodů nikdy nedošlo. Jak to vnímám v tuto chvíli já, tak další odklad se konat nebude a jediné co je s otazníkem, je to, do jaké hloubky a šíře reforma půjde a do jaké míry bude systémová a funkční. Stále ale platí ať už doma, či jinde, že důležití jsou motivovaní pracovníci v těchto službách, které ať fungují v nemocnici jako je ta naše nebo více ambulantně a v terénu, tak stojí a padají s odborníky, lékaři, sestrami, psychology, sociálními pracovníky a dalšími, kteří tyto služby zajišťují. Vnímejme proto reformu jako možnost ke změně a jako příležitost. Můžeme budovat nové služby mimo náš areál nebo i mimo Opavu, ale můžeme také spoustu věcí změnit i uvnitř nemocnice, a to směrem, který zajistí, že naše služby budou nejen vysoce odborné, ale i v souladu s lidskými právy a s klientským přístupem k pacientům a jejich blízkým. Máme tedy do budoucna na čem pracovat. Počítám s vámi a těším se na spolupráci

 Od roku 2016 je aktivní lektorkou zážitkových kurzů první pomoci. Po ukončení vysoké školy nastoupila na Krajský úřad Královéhradeckého kraje jako metodička Krajského informačního systému sociálních služeb, později byla součástí krizového týmu pro sociální služby v době epidemie COVID-19.  Od nastoupení na pozici krajské koordinátorky  v roce 2021se podařilo mimo jiné podpořit vznik nového, v pořadí již třetího v Královéhradeckém kraji, Centra duševního zdraví – tentokrát v Náchodě. V rámci její agendy koordinuje vzájemnou spolupráci poskytovatelů sociálních i zdravotních služeb, zástupců obcí a dalších subjektů, jež se aktivně podílí na rozvoji reformy péče o duševní zdraví i po skončení projektu Ministerstva zdravotnictví České republiky. Svoji pozornost věnuje také podpoře dětského duševního zdraví, mimo jiné přípravou dětského multidisciplinárního týmu v Hradci Králové.

V roce 2019 jsem se zapojila do uživatelského hnutí v Pardubickém kraji, koordinuji pracovní skupinu lidí se zkušeností s duševním onemocněním DIVI-ZNA. Zároveň jsem za uživatele členkou Komise Rady Pardubického kraje pro koordinaci služeb v oblasti duševního zdraví. Navštěvuji různé vzdělávací kurzy a setkání lidí se zkušeností. Chtěla bych přispět k tomu, aby se péče o lidi s duševním onemocněním změnila k lepšímu. Ve volném čase se věnuji malování na kamínky, ráda jezdím na kole, cestuji, chodím plavat, čtu beletrii a knihy o cestování a poslouchám folkovou hudbu.

Pracuji v Metropolitním zdravotnickém servisu, kde mám na starosti spolu s kolegy přispět k vývoji a prioritizaci plánu pro duševní zdraví v Hlavním městě Praha pro roky 2024-2027. Dále se snažíme iniciovat vznik platformy lidí se zkušeností v regionu Praha, která bude zapojená do rozhodování systému péče o duševní zdraví v Praze.

Další úvazek mám v Národním ústavu duševního zdraví, kde pracuji už od roku 2015. Tu práci mám velmi ráda. Pracovala jsem pro projekt Destigmatizace, kde jsem vytvářela materiály, lektorovala a byla garantem cílové skupiny Rodinných příslušníků.

Mám dvě dospělé děti, vnučku. Ráda cestuji a chodím na procházky, miluji čtení, svou rodinu a přátele a to všechno mi pomáhá se cítit dobře, i když přijdou těžší dny. Velmi se těším na tuto konferenci a setkání s ostatními účastníky.

Petr Winkler v Národním centru duševního zdraví působí už od roku 2011, kdy pracoval na pozici vedoucího výzkumného pracovníka. Od června roku 2021 je ředitelem. Dříve svou praxi rozvíjel také v Psychiatrickém centru Praha. Mimo to je členem rady sociální prevence v Psychiatrické společnosti ČLS JEP a rady Sekce prevence v Evropské psychiatrické asociaci..

V letech 2014 a 2015 jsem pracovala v Green Doors v tréninkové kavárně pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním. V současné době  pracuji jako peer-konzultant v Otevřených dveřích, což je ambulantní a terénní sociální služba pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Práce mě velmi baví a naplňuje. Mým největším koníčkem je můj muž, nevlastní syn a 6 koček.

Motto, podle kterého se snažím žít: „Pamatujte si, že kdo není připraven ztratit, tak ztratí. Je třeba se naučit vnitřně přijmout úpadek, ztrátu či smrt, než se opravdu uskuteční. A tohle moc lidí právě neumí. Raději zkrátka čekají, jsou negativní a bojují proti všemu a všem, kteří vám něco berou. Jsou jako malé děti, kterým někdo sebral hračky. Velké očekávání vede ke zklamání. Je lepší raději moc neočekávat, aby pak člověk nebyl zklamán.“